August Schleicher
| August Schleicher | |
|---|---|
 | |
| Narození | 19. února 1821 Meiningen |
| Úmrtí | 6. prosince 1868 (ve věku 47 let) nebo 7. prosince 1868 (ve věku 47 let) Jena |
| Příčina úmrtí | tuberkulóza |
| Místo pohřbení | Johannisfriedhof |
| Povolání | jazykovědec, novinář, pedagog, vysokoškolský učitel a spisovatel |
| Alma mater | Univerzita v Bonnu Gymnasium Casimirianum Coburg |
| Ocenění | Volneyho cena (1863) Volneyho cena (1867) |
 multimediální obsah na Commons | |
 původní texty na Wikizdrojích | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
August Schleicher (19. února 1821, Meiningen – 6. prosince 1868, Jena) byl německý jazykovědec, který je spolu s Franzem Boppem považován za průkopníka indoevropeistiky.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Zkoumal vztahy mezi indoevropskými jazykovými rodinami. Komparativní lingvistiku považoval za součást přírodních věd. Definoval jazyk jako přirozenou součást života, živý organismus, který má své vývojové fáze:
- prehistorické období – jazyk se zdokonaluje, prochází stadiem izolačního typu (čínština), přes stadium aglutinačního typu (ugrofinské jazyky), až k nejdokonalejšímu, kdy se stává jazykem flektivním
- historické období – jazyk je zakonzervován v písemné podobě, čímž se zastavuje jeho další přirozený vývoj a jazyk proto nezadržitelně začíná upadat
Zavedl do historicko-srovnávací lingvistiky metodu rekonstrukce a označení * pro rekonstruovaný tvar. Současně jako první lingvista začal ve srovnávací gramatice indoevropských jazyků používat jazykového materiálu jazyků slovanských a baltských, zejména litevšiny.
Za Schleicherovo hlavní dílo je považováno Compendium der vergleichenden Grammatik der indogermanischen Sprachen („Kompendium srovnávací gramatiky indoevropských jazyků“), v němž se pokusil zrekonstruovat indoevropský prajazyk a dokonce v něm sepsal bajku o ovci a koních. Indoevropský prajazyk se ve Schleicherově pojetí silně podobal sanskrtu, na rozdíl od pozdějších rekonstrukcí Schleicher ještě nepracoval s diftongy a labializovanými a palatalizovanými velárami. Neméně důležitou je Schleicherova rodokmenová teorie (Stammbaumtheorie) – rodokmen indoevropských jazyků, kde kořenem je indoevropský prajazyk a větvemi jsou indoevropské jazyky. Významná byla také Schleicherova studie Litauische Grammatik („Litevská gramatika“, Praha 1856), díky níž bývá Schleicher označován za zakladatele litevské srovnávací gramatiky.[1]
V letech 1850–57 působil na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě, kde však nebyl spokojen a tak odešel na Jenskou univerzitu. Během svého sedmiletého pražského pobytu se naučil velmi dobře česky, a to na takové úrovni, že běžně česky komunikoval i publikoval a z jeho pera také pocházejí první české překlady ze sanskrtu.[2] Stýkal se s některými osobnostmi českého národního obrození, zvláště s Františkem Ladislavem Čelakovským. Domníval se, že spisovná čeština měla být kodifikována na základě východomoravských dialektů, které jsou z hlediska hláskového vývoje velmi archaické.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ ŠEFERIS, Vaidas, and KNABIKAITĖ, Vaida. Z dějin litevské stylistiky. Slovo a slovesnost, 2006, č. 2, 67/2006, s. 131.
- ↑ BLAŽEK, V. - MALÁŠKOVÁ, Z.: Z pozůstalosti Augusta Schleichera: Sedm let profesorem v c.k. službách Linguistica Brunensia, 2009, č. 1-2, 57/2009, s. 207–228.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu August Schleicher na Wikimedia Commons 
Autor August Schleicher ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je August Schleicher
